Rudy s obsahem stříbra se v březohorském rudním revíru, s polymetalickými ložisky Březové Hory a Bohutín, zpracovávaly již nejméně od 13. století. Těžba je doložena archeologickými nálezy z řady montánních lokalit v okolí říčky Litavky od Bohutína k Březovým Horám či z povodí Pilského potoka v Brdech. Obě ložiska se vyznačují výskytem rud s obsahem olova, stříbra, zinku a dalších kovů.
První písemný doklad o zpracování olovnato-stříbrných rud na Příbramsku je listina z 21. dubna 1311, jíž postupuje pražský měšťan Konrád pražskému biskupu Janovi IV. huť, kterou vybudoval se svými syny vlastním nákladem.
Od 30. do konce 50. let 16. století vyvrcholila první konjunktura těžby stříbra, která však nepřekročila hranice regionu. Roku 1579 císař Rudolf  II. povýšil Příbram na královské horní město.
K mohutnému rozmachu hornictví a hutnictví ve 2. polovině 19. století přispěl svými pracovními metodami rodák z Vysoké Pece Jan Antonín Alis, který byl roku 1772 jmenován do funkce hormistra a huťmistra. Za jeho působení byla zaváděna celá řada nových technických a organizačních opatření. Moderní způsoby dobývání umožňovaly těžbu ve větších hloubkách. Docházelo také k zefektivnění využití energetických zdrojů.
Ještě za Alisova působení byl roku 1779 zaražen důl Vojtěch a v roce 1789 důl Anna. Později došlo na Březových Horách a v Bohutíně k otevření dalších šachet: Císaře Františka I. (nyní Ševčinský), Ferdinand, Marie, Prokop, August (Drkolnov), Božího požehnání (Řimbaba), Lillův důl, Rudolfův a další.
V tomto období, až do poloviny 19. století, byla hlavním zdrojem energie voda. Voda je neoddělitelně spojena s hornickou činností. Na jedné straně byla voda nepřítelem těžařů, zaplavovala důlní díla, čímž bránila těžbě. Na druhé straně ale byla nezbytným energetickým a technologickým zdrojem. Sloužila k pohonu vodních čerpadel, důlních strojů a zařízení. Využívala se i v úpravnickém a hutnickém procesu. Příbramský vodní systém byl budován od roku 1768 až do poloviny 19. století. Skládal se z pěti velkých báňských rybníků (Vysokopecký, Vokačovský, Lázský, Pilský rybník a Hutní nádrž) o celkové objemové kapacitě 3 mil. m³ s roční dodávkou 15 mil. m³. Báňské rybníky byly s březohorskými doly, úpravnami a hutí propojeny tzv. struhami. Délka všech náhonových a sběrných struh činila téměř 90 km. Součástí vodního systému byla Dědičná štola (dříve Císaře Josefa II.), která sloužila k odvádění důlních vod. Razila se v letech 1789 – 1859 a 2. patrem spojovala všechny šachty březohorského rudního revíru. U Trhových Dušník, severně od Příbrami, ústila Dědičná štola do říčky Litavky. Její délka činila 7,8 km, s navazujícími odbočkami 21,9 km.
Se stoupajícími výtěžky stříbra a olova souvisel i stále se zvyšující počet pracovních sil. Nejvyšší zaměstnanosti bylo dosaženo v roce 1885, v báňském provozu pracovalo 6 103 osob a v huti 487 lidí.
Rozvoj příbramského hornictví a hutnictví ve 2. polovině 19. století byl do značné míry umožněn kvalitativními změnami v oblasti montánní vědy a techniky. Značný význam v dějinách hornictví mělo zavedení drátěných těžních lan namísto konopných. V březohorském revíru bylo poprvé vyzkoušeno na dole Marie v roce 1836. K rozpojování materiálu posloužil v roce 1870 poprvé v příbramském horním závodě dynamit. V roce 1873 se prvně na Příbramsku vyzkoušelo strojní vrtání stlačeným vzduchem. V horizontální dopravě, vedle lidské síly, byli v roce 1875 zavedeni na hlavních důlních chodbách koně.
Pro dopravu těživa v okovech byl v roce 1846 instalován první parní stroj v revíru na šachtě Marie, o tři roky později se zde objevil prvně v rámci Rakouska stoupací stroj na parní pohon sloužící k přepravě mužstva. Pára poháněla v roce 1853 na Marii i důlní klece, poprvé zavěšené na místo okovů. Roku 1858 byl instalován na dole Prokop první parní stroj o výkonu 300 KS pro přímou dopravu vozíků z hloubky 500 m. V roce 1889 byl na dole Vojtěch modernizován parní stroj o výkonu 450 KS pro přímou těžbu z hloubky do 1 300 m, vyrobený pražskou továrnou Breitfeld & Daněk. Stroj zůstal spolu s anenským parním strojem z roku 1914 o výkonu 750 KS v provozu až do ukončení těžební činnosti v revíru roku 1978.
Využití parní trakce, drátěných těžních lan a další faktory napomohly k tomu, že již v polovině 70. let 19. století překonaly hloubky dolů v revíru hranici 1 000 m. V roce 1875 byl dosažen tento světový primát svislé hloubky za pomoci jediného těžního lana na dole Vojtěch.
Nejvyšší zisky docílily doly v letech 1868 – 1891 a pohybovaly se od 0,6 do 1,4 milionu zlatých za rok. Absolutní revírní maximum v těžbě rudnin přinesl rok 1890 – celkem 344 238 tun. Těžba stříbra a olova v 80. a 90. letech 19. století v březohorském rudním revíru představovala přes 90 % celé rakousko – uherské produkce.
Příznivý rozvoj Příbrami a Březových Hor citelně zasáhly od poloviny 90. let 19. století důsledky hluboké hospodářské krize, do níž se dostalo zdejší hornictví poklesem ceny stříbra a dalších drahých kovů na světových trzích. Značné materiální a lidské ztráty způsobila také největší důlní katastrofa té doby ve světě, k níž došlo v březohorských dolech 31. května 1892. Požár, který vzplanul na 29. patře dolu Marie a jehož zplodiny se v podzemí záhy rozšířily i do okolních šachet, vznikl pravděpodobně hrubým porušením podmínek bezpečnosti práce. Shodou nešťastných náhod si vyžádal celkem 319 obětí.
Přesto bylo dolování záhy obnoveno. Počet horníků Státních dolů na stříbro a olovo však klesal. V roce  1918 zaměstnával podnik pouze 2 109 osob, v roce 1934 jen 1 290 lidí. Od roku 1920 byl báňský podnik trvale ve ztrátě.
Po roce 1945 byly některé šachty zrekonstruovány nebo prohloubeny. V roce 1966 bylo na dole Prokop dosaženo 41. patrem hloubky 1 597,6 m, čímž se stal nejhlubším dolem  v Československu. V letech 1951 – 1965 se zvýšila těžba až na roční průměr 155 000 tun. Současně však klesla kovnatost těžených rud, takže výroba stříbra i olova byla nižší než předválečná produkce.
V březohorském ložisku skončila těžební činnost v roce 1978, v bohutínském o rok později. V současné době je celý revír po úroveň 2. patra (Dědičné štoly) zatopen.
V letech 1311 – 1972 bylo z rud pocházejících z březohorského revíru vyrobeno v příbramských hutích 359 000 t olova a 3 220 t stříbra.

Text: Hornické muzeum Příbram