Živorodost u plazů

Už ve škole jsme se všichni učili, že plazi kladou vajíčka, ale jako všude i tady existují výjimky. V Brdech jich najdeme hned několik.

Rozmnožování prostřednictvím vajíček, obzvlášť jsou-li kožovitá jako u plazů, má mnohá úskalí. Odpářená samička ještěrky nebo hada musí najít vhodné místo kam vejce naklást, aby byla po dobu několika měsíců nejenom v bezpečí před predátory, ale také ve vhodném inkubátoru. Vajíčka potřebují teplo, ale ne přehřátí, ale také vlhko, ale ne mokro. Najít místo, kde jsou vhodně nakombinované podmínky, není nijak snadné a rizika jsou veliká. Pokud takové vhodné líhně nejsou k dispozici, nebo je prostředí obecně nehostinné, přežijí jen ti, kteří se s tím dokáží vypořádat.

Některé druhy plazů jsou tzv. vejcoživorodí, tedy vyvinuly schopnost vajíčka podržet v těle matky. Ta je může aktivně nosit ke slunění, ale i je ukrývat před chladem. Naklade je až ve chvíli, kdy už jsou připravena k líhnutí. Každé mládě se tedy vyvíjí v normálním vajíčku, vyživováno vlastním žloutkem – zásobárnou živin, jen inkubátorem je, namísto hromady tlejícího materiálu, tělo vlastní matky. Mezi takové plazy u nás patří ještěrka živorodá, slepýš křehký nebo užovka hladká.

Někteří plazi však tuto dovednost dokázali posunout ještě o pořádný kus dál – jsou skutečně živorodí. Zmije obecná je jeden z nich. Už nemusí mít každý zárodek svůj vlastní žloutek a samice tak nemusí investovat „krmení“ do zárodku, který se třeba vůbec nevyvine. Zmije mají primitivní placentu, která dává potomstvu právě tolik živin, kolik je třeba. Žádné plýtvání!